Průzkumné lety
Noc pomalu ustupovala. Zprvu nezřetelná čára, oddělující na horizontu moře od oblohy, byla stále výraznější. V půl šesté byl z japonského křižníku Tone katapultován průzkumný hydroplán JI-1. O pár vteřin později se k němu připojil také JII-1 z Čikumy. Společně letěly pod blednoucí oblohou směrem ke kotvištím Lahaina a Pearl Harbor. Měly rozkaz prozkoumat cílové oblasti a podat zprávu o zdejších podmínkách, čímž měly porušit rádiový klid. Jejich mise byla pro japonské námořnoctvo doslova poslední šancí, kdy bylo ještě možné zrušit plánovaný útok, kdyby se ukázalo, že je to z nějakých důvodů nutné.
Slunce vycházelo, byla neděle, vlny na moři se zvětšovaly. V 5:30 hod. se lodě japonskéhoúderného svazu obrátily směrem k levoboku, aby stály příděmi proti větru, který dosahoval rychlosti 14 uzlů. Letadlové lodi zvýšily rychlost na 24 uzlů. Na stále neklidnější hladině se nakláněly o 12 až 15 stupňů, takže start nebyl pro piloty snadnou záležitostí. Rozhodnutí však již padlo. Vlajková loď Akagi vydala signál pilotům letounů první útočné vlny aby se připravili ke startu.
Jižně od Pearl Harboru v 6:00 odstartovalo z americké letadlové lodi Enterprise na rutinní průzkumnou misi 18 letounů DOuglas SBD-2 Dauntless, které podle instrukcí admirála Halseye měly směřovat k pevnině a přistát na Fordově ostrově. Americko-japonské vztahy se rapidně zhoršovaly, přesto se zdálo, že půjde o běžnou cvičnou akci. Piloti plánovali, že budou v cíli kolem osmé, tedy včas na snídani. Enterprise se nacházela 2OO mil jižně od Oahu a směřovala domů. Fregatní kapitán H.L.Young pilotoval jedno SBD, korvetní kapitán Nichol, Halseyho pobočník, letěl s ním.
Téměř 220 mil severně od Oahu zatím stále startovaly letouny z palub šesti japonských letadlových lodí, kroužily nad nimi a čekaly, až se k nim připojí všech 183 strojů první útočné vlny. Dvě letadla byla během startu ztracena. V 6:10 hod. letci vytvořili formaci ve tvaru V jako divoké husy a směřovali na jihojihovýchod k hlavnímu cíli, Pearl Harboru.
Fregatní kapitán Fučida byl tak okouzlen krásou onoho časného rána, jeho poklidnou atmosférou, že své dojmy živě popisoval ještě po desetiletích.
Radar na Opaně varuje
Když se očekávaly přilety letounů z pevninské části Spojených států, vysílaly havajské rozhlasové stanice často hudbu až do rána. Tak to bylo i této noci. Signál stanice byl pro přilétající Japonce hlasitý a jasný a v 7:00 fregatní kapitán Fučida nařídil svým mužům, aby se na vysílač zaměřili, neboť jim udával směr. O necelých pět minut později vojíni Joseph Lockhart a George Elliott, kteří obsluhovali mobilní radarovou stanici americké armády na Opaně, spatřili na obrazovce radaru bod, který představoval početnou skupinu neidentifikovatelných letadel. Nacházela se 132 mil severně od Oahu a blížila se. Zajímali se o to, odkud letadla jsou a nemá-li radarová stanice poruchu. Kdyby byla v pořádku, označoval by bod o této velikosti skupinu více než padesáti strojů.
V 7:10 hod. Elliott uvědomil velitelství na Fort Shafteru a vytočil číslo zpravodajské centrály.
"Nikdo tady není," ozval se ospalý a neochotný hlas.
"tak si vem alespoň tužku, nadiktuju ti hlášení," řekl Elliott.
Vypadalo to, že ležérní muž u telefonu se ani nebude obtěžovat hlášení někomu předat. Ale udělal to.
"Nikdo tady není," ozval se ospalý a neochotný hlas.
"tak si vem alespoň tužku, nadiktuju ti hlášení," řekl Elliott.
Vypadalo to, že ležérní muž u telefonu se ani nebude obtěžovat hlášení někomu předat. Ale udělal to.
Poručík Kermit A.Tyler, který měl službu, byl na Fort Shafteru méně než týden. Když si hlášení přečetl, hned Elliottovi zavolal. Deset minut se s ním bavil o tom, co by skvrna na obrazovce mohla představovat. Pak rozhodl stručně, bez nejmenších pochybností, že jde o letouny B-17, přilétající z americké pevniny. Byl by si tak jistý i v případě, kdyby mu Elliott nezapomněl sdělit, jak je skvrna na obrazovce veliká?
Poručík Tyler řekl oběma vojínům, aby si nedělali starosti a vyzval je, aby radarovou stanici vypnuli. Lockhart a Elliott nebyli s vysvětlením spokojeni a navzdory Tylerovým instrukcím dál na monitoru sledovali, jak se skvrna přibližuje. Bylo 7:20 hod. V tu dobu byl neznámý objekt již jen 72 mil severně od Oahu a dále se blížil.
V 7:15 službu konající důstojníci na 14.námořním obvodu a admirál Kimmel dostali Outerbridgeovu zprávu o útoku Wardu na miniponorku. V té době 220 mil na sever startovala již druhá útočná vlna Japonců, kterou tvořilo 168 strojů.
V 7:38 hod. pilot průzkumného letounu z křižníku Čikuma potvrdil, že hlavní část amerického Tichomořského loďstva je v Pearl Harboru: "Nepřítel... kotví, devět bitevních lodí, jeden těžký křižník, šest lehkých křižníků." Pilot se zmínil i o povětrnostních podmínkách, které byly pro blížící se první vlnu důležité: "Směr větru 80, rychlost 14m, výška mraků nad nepřátelskou flotilou 1700m, hustota mraků sedm." Letoun z křižníku Tone informoval: "Nepřítel se... na kotvišti Lahaina nenachází."
Tato kratičká zpráva měla ohromný význam, neboť všechny naděje a plány, že Američané budou zastiženi na hlubokých vodách kotviště Lahaina, které se nacházelo u ostrova Maui 80 mil jihovýchodně od Oahu, byly zmařeny. Potvrdila, že se útok musí soustředit na mělké vody Pearl Harboru. Nové modifikace japonských torpéd prodělají křest ohněm. Poté, co pilot podal zprávu, zalétl dále na jih ve snaze najít letadlové lodi. Neletěl však dost daleko, a tak letadlovou loď Enterprise neobjevil.
V 7:39 Elliott s Lockhartem na radarové stanici Opana signál na obrazovce ztratili, neboť japonské útočící letouny se dostaly do slepé zóny radaru, kterou vytvářely hory mezi nimi a Opanou. O minutu později Fučida sestoupil pod mraky a pozoroval severní pobřeží Oahu. Žádná nepřátelská letadla se neobjevila. Fučida si oddychl, útok se vyvíjel přesně podle plánu. Bylo to neuvěřitelné.
V 7:49 Fučida nařídil svým pilotům, aby se rozvinuli do útočných formací. Povel vydal výstřelem ze signální pistole, který znamenal: "To-to-to"(první slabika slova tosugekisejo, které znamená "útočit"). Pak si Fučida myslel, že nadporučík Masadži Suganami, velitel stíhačů ze Sórjú, si jeho signálu nevšiml a vypálil ještě jednu světlici. Korvetní kapitán Kakuiči Takahaši viděl oba výstřely, které ho zmátly, neboť se domníval, že mají útočit střemhlavé bombardéry. Nařídil svým letcům, aby okamžitě zaútočili. Korvetní kapitán Šigeharu Murata viděl oba signální výstřely a vtom spatřil Takahašiho letoun (EI-238), jak klesá do útočné formace. Věděl, že zde muselodojít k nedorozumění, které se však už nedalo napravit, a tak vedl svoji skupinu torpédových letounů k určeným cílům.
Torpédové letouny se rozdělily do dvou skupin po osmi strojích, jedna pod vedením poručíka Heita Macumury, druhá pod velením poručíka Cujoši Nagaie a přiblížily se k určeným cílům v zátoce West Loch. Skupiny 12 torpédových letounů pod velením poručíka Kazujoši Kitadžimy, letícího ve stroji AII-311, a korvetního kapitána Muraty, pilotujícího AII-311, se otočily nad Hickhamem a potom namířily rovnou k řadě bitevních lodí. Letadla útočila ve formacích po dvou či třech, každé mělo svůj určený cíl. Když zásah nebyl jistý, měli piloti i bombometčíci rozkaz třeba i několikrát nalétnout na cíl, dokud nebudou mít jistotu zásahu. Kdyby nemohli svůj cíl najít, měli možnost zaútočit na jiný.
V 7:53 Fučida vyslal úderným silám v otevřené řeči smluvené heslo Tora, Tora, Tora(Tygr, Tygr, Tygr), které znamenalo, že až dosud byl jejich postup naprostým úspěchem, že moment překvapení stoprocentně vyšel. Jednotky americké armády a námořnictva byly překvapeny a na útok naprosto nepřipraveny.
V 7:48 hod. začal útok na Kaneohe; v 8:00 hod. začaly bomby padat na Wheeler Field, osm mil od Pearl Harboru. Když Japonci zaútočili na Kanaohe, službu konající důstojník o tom uvědomil Bellows Field, kde si však mysleli, že si z nich dělá legraci. Za chvíli ovšem Japonci zaútočili i na ně. Letouny první vlny se snesly nad Fordův ostrov, letiště Hickam, Bellows a Ewa. Torpédové letouny zahájily útoky na řadu bitevních lodí.
Pearl Harbor byl napaden.
Pearl Harbor byl napaden.
Když se fregatní kapitán Harold M.Martin dostal do Kaneohe, bylo už příliš pozdě. Třicet šest létajících člunů PBY pod jeho velením tu nehybně trčelo jako sedící kachny. Protiletadlové baterie, které zde měly stát, se v pátek odpoledne vrátily na armádní základny. Čtyři PBY byly zakotveny asi 80 metrů odtud a čtyři byly uvnitř hangáru č.1. Japonská zera udeřila jako první, snesla se dolů a zahájila palbu. Kulky vykusovaly díry v dehtovém makadamu rozjezdových drah a pronikaly konstrukcemi letadel. Letištní hasičský vůz japonské stíhačky rozstřílely. Fregatní kapitán Martin ještě nedorazil na své velitelství, a už byl první létající člun PBY, zakotvený na hladině, v plamenech.
Drsné probuzení
Toho nedělního rána bylo na vojenské základně Pearl Harbor zaměstnání jako každou neděli. Chystaly se bohoslužby, jídelny mužstva a lodní kuchyně vydávaly snídaně, připravovaly se čluny, které budou členy posádek přepravovat na břeh a zpět. Muži, kteří byli na rozdělovníku služeb, se chystali zaujmout svá místa. Náhle se však na ranním nebi objevila japonská letadla a směřovala k nejvýznamnějším lodím.
V 7:55 hod. stál korvetní kapitán Logan Ramsey na velitelském stanovišti na Fordově ostrově a sledoval vztyčování státní vlajky. Najednou nad ním prosvištělo letadlo a on jen zaklel:
"Dejte mi číslo toho chlapa!"
Pozoroval letištní plochu apak poznamenal:
"Viděl jsem na tom... letadle něco divného..."
Exploze z míst, kde stály hangáry, jeho slova uťala. Ramsey běžel přes startovací dráhu a nařídil radistovi vyslat následující zprávu: "Letecký útok, Pearl Harbor. Není to cvičení!" Hodiny ukazovaly 7:58 hod.
"Dejte mi číslo toho chlapa!"
Pozoroval letištní plochu apak poznamenal:
"Viděl jsem na tom... letadle něco divného..."
Exploze z míst, kde stály hangáry, jeho slova uťala. Ramsey běžel přes startovací dráhu a nařídil radistovi vyslat následující zprávu: "Letecký útok, Pearl Harbor. Není to cvičení!" Hodiny ukazovaly 7:58 hod.
V okamžiku se poklidná scéna bitevních lodí a pomocných plavidel, připravujících se na ranní zaměstnání, snídaně a střídání stráží, změnila v bojiště. Torpédové letouny se spouštěly dolů, vyrovnávaly let a svrhávaly svůj smrtonosný náklad na vodní hladinu. Bílé stopy mířily k zakotveným plavidlům. Lidé byli zmateni, překvapeni a ohromeni hrůzou, když pochopili situaci. Kontraadmirál W.R.Furlong na palubě minolovky Oglala, která byla zakotvena na obvyklém místě bitevní lodi Pennsylvania, spatřil bombu, padající z jednoho blížícího se letounu. V duchu si říkal, že pilot asi bude mít nějaké technické problémy, pak se však letoun v zatáčce naklonil a Furlong spatřil jeho výsostné znaky - vycházející slunce!
"Japonci!" křičel. "Zaujměte svá postavení!"
"Japonci!" křičel. "Zaujměte svá postavení!"
Praporčík R.S.Brooks na palubě West Virginie spatřil záblesk, ktery mylně považoval za výbuch v důsledku nehody na palubě Californie. Okamžitě reagoval a organizoval pomoc hasičských družstev a skupiny záchranářů. Muži rychle vstávali z kavalců a spěchali na pomoc.
Matasumurovy a Kagaiovy formace se jako šípy řítily k cíli. Západně od Fordova ostrova se u boků Utahu a Raleighu ozvaly exploze torpéd. Goto se řítil přímo na Oklahomu, vypustil torpédo a začal stoupat. "Zásah!" křičel jeho provozovatel, když mohutný gejzír vody vytryskl k obloze.
Na palubě křižníku Raleigh panoval zmatek. V 7:55 hod. torpédo přerušilo dodávku elektrického proudu dříve, než mohl kdokoli začít svolávat mužstvo na bojová stanoviště. Námořníci se okamžitě vrhli k třípalcovým dělům, která měla munici v připravených zásobnících, loď se však už začala naklánět na levobok. Východně od Fordova ostrova zasáhl molo Ten Ten první útok. Helena se otřásla, když torpéda prorazila její pravý bok. Nagai směřoval k Pennsylvanii, ale pak si uvědomil, že je před torpédovým útokem chráněna, a rozhodl se vypustit svůj smrtící nástroj na Oglalu, která byla zakotvena v sousedství Heleny. Oglala byla během tohoto útoku ochromena.
Na palubě dílenské lodi Vestal v 7:55 hod. službu konající důstojník spatřil bombardéry, identifikoval je jako japonské a vyhlásil poplach. Muži se hrnuli ze spodních palub a z jídelny mužstva a v deseti minutách děla a kulomety Vestalu uvítaly nepřítele. Loď dostala dva zásahy, jeden na levoboku a druhý na pravoboku. Při každém z nich zahynul jeden člen posádky. Torpédo, které se na loď řítilo, plulo příliš hluboko a k velké úlevě posádky podplulo pod kýlem.
Asi v 8:00 hod. námořníci Huffman a de Jong z PT 23, 78tunového hlídkového torpédového člunu třídy Higgins, spatřili letadla, shazující bomby a torpéda. Identifikovali je jako japonská podle výsostného znaku vycházejícího slunce na křídlech. Vzbudili pak praporčíka Eda Farleye, který spal v podpalubí po noci, strávené ve městě. Farley se vyhrabal na palubu, mnul si oči a zíval. S hrůzou pozoroval letadlo, letící nad jeho hlavou přímo na Californii. O vteřinu později bitevní lodí otřásla exploze. Huffman a de Jong skočili do kulometné věže a pálili na útočící letadla dvojčetem půlpalcových velkorážních kulometů. Jeden letoun se po zásahu zřítil, patrně jako první japonská oběť americké obrany.
Na druhé straně vnitřního přístavu, naproti základně ponorek, právě nakládala loď Ramapo šest torpédových člunů, které měla dopravit na Filipíny. Když útok začal, snažily se posádky hlídkových člunů dostat ke kulometům, jejich otočné věže však byly nepohyblivé, protože motory byly vypnuté, takže chyběla pohonná elektrická energie. Muži posádky začali otáčet věžemi silou svých svalů a jejich hlavně byly brzy rozžhavené palbou. Čluny, umístěné v přepravních kolébkových obalech na palubě Ramapa, byly obzvláště zranitelné - ať už na suchu nebo na vodě - neboť útočníci zasypávali plavidla bombami a kropili je dávkami z palubních zbraní.
V 8:00 lodní kapela bitevní lodi Arizona právě hrála hymnu a státní vlajka stoupala na stěžeň. Členové posádky slyšeli neutuchající vzdálené hřmění a detonace bomb. Zdálo se jim, že na jedné nebo dvou sousedních lodích se zbláznili a začali střílet. Najednou také Vestal, opravárenská loď, zakotvená v sousedství Arizony, zahájila palbu. Bylo 8:05 hod. Jedno torpédo proklouzlo pod Vestalem, minulo bitevní loď a vybuchlo u břehu.
Kolem 8:05 hod. velitel letiště na Fordově ostrově kappitán Shoemaker skřípal zuby a zíral na stanoviště hydroplánů a na hangár, který hořle plameny, jež "připomínaly lesní požár". Jen velmi málo létajících člunů nebylo poškozeno a Shoemaker organizoval práci posádek, které přemisťovaly nepoškozené stroje dál od těch, které byly v plamenech.
ta třetí útočná vlna... jinde bylo, že třetí útočná vlna nevyletěla..